Novinky

V této rubrice vám přinášíme rozhovory se současnými majiteli krnovské pekárny ASPEC, spol. s r.o. Všichni jsou členy rodin původních zakladatelů a tak pokračuje nepřerušená rodinná tradice. Jako první jsme vyzpovídali jednatelku a ředitelku v jedné osobě paní Hanu Hudákovou.

Paní Hudáková, hned na úvod musíme vzpomenout dlouholetou historii vaší pekárny. Kdo byl zakladatelem pekárny ve vaší rodině? Kolikátou jste generací v řadě?

V naší rodině (Menšíkové/Neugebauerové) byl zakladatelem můj dědeček Antonín Menšík, který přišel v 50. letech 20. století do Krnova na umístěnku, a byl pověřen prací v krnovských mlýnech a zároveň vybudováním nové velkokapacitní pekárny, která by zásobovala tehdejší okres.

Prozraďte nám, prosím, něco málo o sobě.

O sobě a pekárně mohu prozradit, že je to pro mne stále velká výzva, a za  sedm let, co působím ve společnosti, nenastal den, kdy by nebylo v práci něco nového a zajímavého. Dále si myslím, že je pekařské řemeslo dennodenní adrenalin ?, a já mám dovednost zvládat nečekané situace, tedy jsem stále v tréninku.

Jaká je vaše pozice v krnovské pekárně a jak dlouho ve firmě působíte?

Pracuji v pekárně jako ředitelka a jednatelka společnosti od roku 2016.

Řekněte nám něco o svých začátcích. Jak jste se dostala k pekařskému řemeslu?  Jaká byla vaše cesta k současné pozici?

Naše rodina vždy žila pekárnou, děda a babička Menšíkovi pracovali v pekárně skoro celý svůj pracovní život a budovali jí společně s ostatními společníky. Potomci mých prarodičů, tedy moje maminka Hanka a teta Milena chodily do pekárny jako studentky na brigády, a strýc Jiří mnoho let pro pekárnu jezdil jako řidič pekařského vozidla. Můj tatínek Kurt pracoval ve společnosti 23 let jako vedoucí údržby. A my všechny „děti“, tedy moji bratři Tomáš a Michal, a já, jsme stejně jako moje sestřenice Nikola a Marcela, a bratranec Radek, brigádničili na tyčinkárně a pekárně o letních prázdninách. Tedy takto to vypadá se začátky nás všech rodinných členů, pekárně se prostě nedalo utéct ?. Nakonec jsem ale byla ráda, že jsem se něco nového naučila a také si přivydělala peníze na prázdniny. Některé z nás, tedy sestřenka Marcela a já, jsme v pekárně zůstaly, nebo se po studiích a nabytí pracovních zkušeností do pekárny vrátily, tak, jak by si přál náš děda Antonín Menšík.

Máte vystudovaný obor v sociální oblasti, kde jste i nějakou dobu pracovala. Prozraďte nám, jak jste se ocitla v pekárně?

Je to tak, působila jsem sedmnáct let naplno v sociálních službách, při práci jsem studovala sociální politiku, sociální práci, učitelství a speciální pedagogiku. A asi mě naše pekárna v určité době potřebovala, protože jinak bych v ní nepracovala. Tedy pekárna si přitáhla mě, a tehdejší vedení společnosti mi dalo šanci ukázat, že člověk z humanitního směru může být pekařskému řemeslu potřebný.

Jakým způsobem vám řemeslo předával váš předchůdce?

Vzpomínám, jak se nás, všechny vnuky a vnučky, snažil děda Menšík do pekařiny zapojit a nadchnout nás pro to, čemu on věřil a co společně s ostatními budoval. Já jeho snahám ale statečně odolávala, a chtěla jsem jít jinou cestou. Líbilo se mi, jak byl tím řemeslem celý provoněný a jak miloval svou práci, ale už jako malá jsem tušila, že je to velká dřina, a mnoho starostí.

Čekalo se od vás, že pekárnu převezmete? Pokud ano, jak jste se na tuto úlohu připravovala?

Ode mne se naštěstí nic nečekalo, a já byla moc ráda za tu svobodu. U nás v rodině bylo hodně kluků adeptů, tedy možných pokračovatelů. Celá naše rodina věděla, již od mojí střední školy, že půjdu humanitním směrem. Ale člověk míní a život mění. A to je to kouzlo situace.

S jakými očekáváními jste pekárnu přebírala a co se vám od té doby povedlo?

Měla jsem od sebe pouze dvě jasné očekávání, že budu pracovat co nejlépe, abych nebyla v pekárně zbytečná, a tedy mohla zajistit svou rodinu. Moji rodiče měli očekávání, že převezmu to, co zase jim předali s důvěrou moji prarodiče, a že se o to co nejlépe postarám, věřili mi. A jaká očekávání měli ti lidé, kteří mne přizvali mezi sebe, tak to jsem dostala černé na bílém ve svém popisu pracovní činnosti. Věřím, že se mi doposud daří naplňovat očekávání rodičů, kolegů společníků a také moje.

Kdo by měl v budoucnu na vaši práci navázat?

Na moji práci by mohly navázat moje děti, tak jak asi doufá každý rodič, když se o něco snaží. Ale nechám to na nich, mají dost času, jsou ještě na základní škole. Ale pekárna se mým dětem moc líbí, zatím to vidí jako super místo, kde je spousta zajímavých věcí, prima lidí, a kde mohou potkat kamarády, tedy děti a vnuky ostatních společníků, ale i zaměstnanců.

Každý rodič rád vidí, když jeho dítě vnímá jeho práci jako zajímavou a když se chce o ní něco dozvědět. Pokud se mé děti rozhodnou pokračovat, budu ráda, když ne, tak to budu respektovat. Nyní můj syn zatím říká, „já tam budu s mamkou, to je jasné, já s ní doma peču, tak už to umím“, tak to mám zatím dobré ?, je to nadšenec.

Čeho si na vaší pekárně nejvíce ceníte?

Lidí, zaměstnanců, kteří pracují na všech pracovních pozicích naší společnosti.

Na jakém vašem výrobku si ráda pochutnáte?

Žitný chléb, to je můj favorit ?

Kde vy osobně vidíte ASPEC za 5 let?

Já vidím ASPEC dobře, funkčně a stále v poklusu a směřující k cíli – spokojený zákazník a spokojený zaměstnanec.

Jak relaxujete a jaké máte osobní plány pro tento rok?

Mám spoustu aktivit s rodinou, ale i jen svých vlastních činností, na které se snažím najít čas. Tedy můj osobní plán na tento rok je, co nejlépe skloubit pracovní život a můj rodinný život tak, aby se vše zvládlo dobře a vše fungovalo.

Paní Hudáková, moc vám děkuji za váš čas a přeji mnoho úspěchů v rodinném i profesním životě.