Historie

Situace v Krnově – zajištění objektů „jatky“ a jejich postupná rekonstrukce

Od vytvoření závodu roku 1960 se pracovalo ve starých živnostenských provozech, kde přetrvávaly nuzné podmínky, ať se to týkalo namáhavosti či bezpečnosti práce a hygieny. Výrobu a odbyt na území města a okolí zabezpečovalo šest malých pekáren se zastaralým zařízením, které byly umístěny v historických domech. Tento fakt sám dokládá nemožnost rekonstrukce a technických úprav (objekty byly památkově chráněny). Byly to tyto provozovny:

9-1-1 Krnov, ulice Hobzíkova
9-1-2 Krnov, ulice Opavská
9-1-3 Krnov, Zámecké náměstí – loubí
9-1-4 Krnov, ulice Albrechtická
9-1-5 Krnov, Hlavní náměstí
9-1-6 Krnov, ulice Revoluční

Níže na fotce vidíme část historického jádra města Krnova, kde byla umístěna pekárna, která pekla jemné pečivo – vánočky, koblihy atd.

V této části města, na malém prostoru, se nacházely další provozy. V současné době na místě pekárny je umístěna restaurace Vývrtka.

Situace s modernizací v Krnově v letech 1963 až 1965 dozrála natolik, že ji bylo nutno řešit. K tomu přispěl požadavek města – odboru výstavby – na zastavení výroby a přestěhování pekáren, které byly umístěny v historickém centru města, jako je pekárna 9-1-1 Krnov, ulice Hobzíkova, pekárna 9-1-3 Krnov, Zámecké naměstí-loubí, pekárna 9-1-5 Krnov, Hlavní náměstí.

Na snímku nahoře jsou budovy, kde byla pekárna 9-1/5 vyrábějící chléb. Před rokem 1945 ji vlastnil p. Kröhe, který údajně postavil Bavorskou velkopekárnu.

Situaci ve zpožďování modernizace výrobně-technické základny (VTZ) byla zapříčiněna také tím, že podnik v Ostravě plánoval výstavbu nové pekárny na tzv. zelené louce. Pro tyto účely byla již vybrána plocha 1 ha na Opavském předměstí naproti výstavby nového sídliště – konkrétně naproti bývalé restaurace „Družba“. S výstavbou se mělo začít v šedesátých letech 20. století. Akce byla z různých důvodů odkládána, a tak hrozila vážná situace, že závod a celá výroba bude přesunuta do Opavy. Čekání na výstavbu nové pekárny jen oddalovalo řešení. Samotné město trpělo po odebrání statutu okresního města (po územní reorganizaci roku 1960) ztrátou důležitosti, jaká mu náležela a v průběhu několika roků byly z města Krnova odstěhovány podniky jako plynárny, potraviny, ředit. masný průmysl-jatka apod., a proto hrozil stejný osud i závodu 9 Severomoravské pekárny a cukrárny (SmPaC).

Požadavek města zněl: pekárny nemohou ve svých objektech provozovat výrobu, neboť v zájmu rozvoje města bude na místě pekárny 9-1-5 Hlavní náměstí postavena bytová zástavba a ve spodních částech budov bude postaven velký obchodní dům „Prior“, který bude nahrazovat starý, nevyhovující.

Vedení závodu 9 Krnov v té době již opustilo myšlenku postavení nové pekárny na zelené louce. Po zvážení celkové finančně-politické situace státu se výstavba nové pekárny jevila zcela nereálná. Začalo se uvažovat o zajištění vhodného objektu, jenž by se mohl rekonstruovat. A tak se přistoupilo k jiným možnostem, a to vhodně využít opuštěné objekty. Byl to na příklad objekt po zrušeném podniku Retex – Trhárny“ na Opavském předměstí. Přesto, že byl pro nás vhodnější, nám přidělen nebyl. Řešením se jevilo usilovat o objekt, který uvolnil Mastný průmysl Ostrava – tehdejší „Jatky“. Byl to tvrdý oříšek, ale pomocí městských orgánů v Krnově, které měly evidentní zájem nám pomoci, náš podnik Severomoravské pekárny a cukrárny n. p. Ostrava dne 6. listopadu 1966 obdržel dopisem rozhodnutí o přidělení objektu jatek v Krnově v tomto znění:

„Ve prospěch národního podniku Severomoravské pekárny a cukrárny v Ostravě-Martinově se přiděluje do užívání celý objekt bývalých jatek v Krnově dosud v operativní správě n. p. Severomoravský průmysl mastný v Ostravě-Martinově. Termín přidělení se stanoví od 1. prosince 1966, případně podle dohody obou národních podniků. Objekty budou po rekonstrukci sloužit k soustředění pekárenské výroby v Krnově.“                             

Tím se uzavřela jedna významná etapa vývoje odvětví potravinářské výroby na severní Moravě.

Rekonstrukce a stěhování

V objektech na ul. Karla Čapka měl závod 9 SmPaC Krnov soustředěny veškeré důležité pomocné provozy, jako celozávodová doprava a její autoúdržba, dále sklady surovin, mimo mouky a sklady pomocného materiálu. Objekty jako komplex byly prodány národnímu podniku Potraviny Bruntál. Takto získané finanční prostředky byly použity k zakoupení objektů na ulici 9. května. Objekt „Jatky“ skýtal dostatečné prostory k soustředění všech pomocných provozů tehdejšího závodu 9 SmPaC Krnov.

Po převzetí objektu bylo nezbytné provést základní úklid. Opuštěný podnik typu jatka vypadal velmi zuboženě, neeticky a nehygienicky. V únoru 1967 bylo zahájeno místní šetření odborem výstavby za účasti příslušných orgánů. Bylo rozhodnuto začít s první etapou rekonstrukčních prací. Záměrem těchto opatření bylo co nejdříve provést stavební rekonstrukční práce, které by připravily nezbytné prostory pro přemístění výrobních linek pro výrobu chleba a pečiva z pekárny Krnov 9-1-1, 9-1-3 a 9-1-5, to znamená z provozů umístěných ve středu historického jádra města. Stavební povolení bylo vydáno 4. března 1968 a rekonstrukce této etapy byla ukončená v květnu 1969. Povolení uvedení stavby do trvalého provozu na základě kolaudace bylo vydáno k 31. květnu 1969.

Na snímku dole jsou uvedené objekty II. traktu, kde tehdy byla pekárna spuštěna do zkušebního provozu – uprostřed vidíme moučné silo, dále vpravo sociální zařízení (snímek je z pozdější doby, ale odpovídá v podstatě tehdejšímu stavu).

Ke zkušebnímu provozu a následnému přemístění výroby dochází během 3. čtvrtletí 1969. Nová pekárna začala vyrábět již počátkem 4. čtvrtletí 1969, a tak bylo možno předat objekty z historického centra městu. Celé úsilí mohlo být soustředěno na samotný objekt na ulici 9. května.

Nově rekonstruovaná hala II. traktu obsahovala dvě nové pásové pece ATP 34 (pečná plocha 25 m2) a ATP 21 (pečná plocha 15 m2) dále moučné silo včetně moučných linek. Všechna manipulace s moukami – prosévání a dávkování při přípravě kvasů a těst je mechanizované, a tak je nahrazena jedna z nejnamáhavějších prací v pekárně. Dále pro výrobu rohlíků byla nainstalovaná linka LBP 47. Šlo v podstatě o zařízení, jež mechanizovalo výrobu rohlíků od vydělení těstových kusů až po odsazení vytvarovaných rohlíků na odsazovací prkna. Po nakynutí byli rohlíky překlopeny na pás pečící pece.

Na fotografii je linka PUL 47 výrobce PD Krnov:

U chlebové linky dochází rovněž k mechanizaci vážení a válení těst. Veškerá zařízení přispěla k vylepšení pracovních podmínek a ulehčení práce, ale je nezbytné podotknout, že přesto nestačilo rychlému světovému vývoji. To platí také o sociálním zařízení, které sice proti řemeslným pekárnám přineslo pokrok, ale nebylo na nejvyšší úrovni. Základní cíl však byl splněn, došlo k další koncentraci mechanizace, což umožnilo nejen uvolnit objekty v historickém centru města, ale vytvořilo předpoklady ke vzdělanosti pracovníků k pozdějšímu, rozsáhlejšímu zvládnutí komplexní mechanizace.

Větší rozsah rekonstrukce zatím nebylo možné provést, protože objekt neměl dostatečné inženýrské sítě. Vývoj drobné mechanizace však probíhal i nadále. Souběžně s pekárnou probíhaly rekonstrukce v pomocných provozech – autoúdržba, kde jsou vybudovány zvedací zařízení a kanály na souběžné opravy aut. Rovněž je vybudována autokarosárna. Dále je vybudována samostatná dílna pro strojní údržbu (viz. obrázek níže), oddělení elektrikářské údržby atd. Veškeré tyto provozy jsou dostatečně vybaveny sklady náhradních dílů i strojů. Dílny jsou vybaveny soustruhy, nůžkami a svařovacími soupravami různého typu. Sklady používají vysokozdvižné vozíky.

Objekt po bývalých „Jatkách“ na ul. 9. května 24 po zakoupení byl velmi zanedbaný a pro výrobu pekárenskou, kromě již provedených úprav nevhodný. Velkou výhodu měl v tom, že na ploše téměř dvou hektarů stály objekty, jež bylo možné přizpůsobit k vyhovujícímu podnikání. Celý objekt měl vybudované inženýrské sítě. Ovšem tyto sítě byly zastaralého typu, mnohdy neodpovídající normám a předpisům, a proto v následujícím období bylo nezbytné se věnovat rekonstrukci a vybudování nových inženýrských sítí v celém objektu.

Jako první síť bylo nutné přebudovat přívod elektrické energie. Tehdejší přípojka vnějšího připojení (VN/5.000 kW) byla zastaralá a nevyhovující, v perspektivě se uvažovalo o větším rozsahu výroby club tyčinek. Tato výroba zajišťovala pečení na pecích s elektrickým vytápěním. Nově budovaný přívod již o napětí 22.000 kW se začal budovat v roce 1972. Napojení bylo budováno firmou Dakon, sídlící nedaleko přes železnici, která projíždí mezi oběma objekty. Přípojka byla uvedena do užívání ještě v témže roce 1972. Rekonstrukce této sítě probíhala dále s tím, že elektrická trafostanice byla přemístěna a dobudována v roce 1975. Trafostanice je dnes propojena na další přípoj, který je veden od škol a má tu výhodu, že propojuje nejdůležitější podniky města, jako je nemocnice a další služby pro obyvatele.

Další velmi důležitou součástí sítí je vnitřní kanalizace objektu. Kanalizace z období podniku „Jatek“ byla nejen zastaralá a nevyhovující, ale co víc – zanesená různými odpady. Během provozu často docházelo k ucpávání. S rekonstrukcí kanalizace se začalo po uvedení pekárny do provozu, dokončena byla 20. 7. 1973.

Další inženýrskou sítí je napojení na rozvod důležitého media – plynu. Původní napojení na městskou síť bylo zcela nevyhovující, neboť tehdejší přívody byly kapacitně malé a pekárně se nedostávalo ve špičkách plynu, ale také ze strany obyvatel docházelo k poruchám. Bylo proto přistoupeno k rozsáhlé výstavbě nového přivaděče vysokonapěťového potrubí, včetně nové regulační stanice v objektu pekárny. Plyn je přiváděn od regulační stanice na Opavském předměstí – Kotelna a je veden kolem celého sídliště na Opavském předměstí podél železnice, až do objektu pekárny. Tímto pekárna získala dostatečné krytí svých potřeb a dostatečnou rezervu v případě možného rozšiřovaní provozů. Rekonstrukce a výstavba kolem plynu probíhala v letech 1972-77. Tímto pekárna získala dostatečné a předpisům odpovídající sítě i s patřičnou rezervou.

Pokračuje koncentrace pekárenské výroby v Krnově

Za účelem organizovaného a účelného využití pozemků, budov a ostatního zařízení byla zpracována celková studie, která obsahovala jednotlivé kroky – činnosti v příštích letech. Studii zpracoval Antonín Menšík, ředitel závodu 9 Krnov, jako závěrečnou práci při postgraduálním studiu na Střední průmyslové škole potravinářské technologie v Pardubicích, obor zpracování mouky. Studie byla konzultována a přijata v roce 1977 pod názvem: Koncentrace pekárenské výroby v okrese Bruntál – v oblasti Krnov.

Velmi důležitým opatřením bylo vykoupení obytného domu č. p. 585 na parcele l399 výměra 455 m2, zahrady na parcele č. 1400 výměra 173 m2, ke kterému došlo v červnu roku 1983.
Ke spolupráci s místními orgány moci je nutno podotknout, že byla na vysoké úrovni a bez jejich pomoci (za tehdejších hospodářských, ekonomických a organizačních podmínek) si lze těžko představit budování pekárny KRNOV. Takovým příkladem může být i výstavba hlavní haly pekárny, kterou jsme vybudovali v tzv. „akci Z“. Tato hala byla svým rozsahem a velikostí nad rámec možností tehdejších pracovníků závodního ředitelství v Krnově, a proto pracovníci městského úřadu organizovali občany k výstavbě této haly, jako hlavního objektu pekárny.

Po provedených úpravách na inženýrských sítích – plynu, vody, elektřiny a odkanalizování odpadních vod, byly provedeny další rekonstrukce, zahrnující umývárny obalů a aut. Protože se jednalo o rozsáhlý objekt, bylo třeba vybudovat oplocení vč. průjezdných bran a také bylo potřeba provést rekonstrukce vnitřních komunikací, bez ohledu na další předpokládané jejich úpravy.

Výroba tyčinek

Jak již byla zmínka, byla prováděná rekonstrukce objektů – haly III. traktu na výrobu tyčinek nebo jiných trvanlivých výrobků.

Výrobu tyčinek typu Stick jsme objevili při návštěvě brněnské Salimy. Výroba tyčinek v našem pekárenském oboru byla zajišťována odjakživa, ale tyčinky se vyráběly jinou technologií – dle jiných receptur a také organizace v této souvislosti byla jiná. Tyčinky se vyráběly z kynutých či listových těst. Samotná výroba trvanlivých produktů probíhala v době, kdy pekaři neměli tzv. co dělat, kdy se nevyráběl chléb, rohlíky, koláče – tedy výrobky pro každodenní zásobování – a většinou v zimních měsících. Nový typ tyčinek se vyrábí z velmi tuhých těst a celková výroba probíhá novým technologickým postupem.

Vedení tehdejšího závodu 9 SmPaC Krnov chtělo tyto výrobky vyrábět právě proto, že se velmi dobře jevili z hlediska odbytových možností – byl o něj velký zájem a také se mohl vyrábět do zásob – trvanlivost výrobků až 9 měsíců dávala možnosti zvládnout odbyt nejen ve vlastním „rajónu“, ale také rozvážet po celé republice. V té době však po výrobcích tohoto druhu byl tak velký zájem, že se zásoby nestačily vytvořit.

Na snímku je zobrazen stroj z NSR pro výrobu tyčinek „Stick“ od firmy Lõsher Schöhne:

K tomu, abychom mohli vyrábět, byly zapotřebí výrobní stroje, dostatek dobrých a zaškolených pracovníků a suroviny. Jediné, co jsme měli, byly suroviny. Stroje jsme mohli dovézt z Německa, ale podnik měl málo devizových prostředků, které stačily sotva na pokrytí exotických surovin (rozinky a mandle). Pokud jde o pracovníky, tak ty jsme si museli vychovat v průběhu zavádění a zajišťování výroby. Stroje byly vyrobeny podle projektů pracovníků podnikového ředitelství – tehdejšího technického oddělení Ostrava. Ti zvládli v celku krátkém čase uvést první stroj na naší pekárně do provozu v právě rekonstruované hale III. traktu.

Zároveň máme možnost poznat velmi úspěšné obaly, viz. foto:

Stroje, i když měly malé či větší nedostatky, vyráběly celkem spolehlivě. Nejsložitější bylo naučit pracovníky určitým profesionálním dovednostem a schopnostem. Při této práci jsme spolupracovali s ostatními výrobci. Především jsme navázali úzké kontakty se slovenskými podniky, např. z Prešova. Velmi důležitým faktorem při výrobě byla péče o dobrý a vzhledný obal, který od té doby prodělal velký vývoj a také i název. Základní název se stal „Club tyčinka“. Hodnotíme-li tento výrobek s odstupem doby, můžeme o něm tvrdit, že je a byl nosným pilířem dříve i později. Vracíme-li se k tomuto druhu výroby, musíme konstatovat, že dal podnět k uvedení dalších různých variant v podobných sortimentech.

Protože od rekonstrukcí z let 1967-69 uplynulo více než patnáct let, bylo přistoupeno k novým modernizačním prvkům. Došlo k rozšíření výroby jak v pekárně, tak i v tyčinkárně. Byla zrušena pekárna v Úvalně, snížila se výroba v pekárně Město Albrechtice a v Krnově a pod různými tlaky jsou zrušeny ostatní pekárny, např. výroba jemného pečiva na ulici Albrechtická. Pekárna v Krnově na ulici 9. května je stále více využívána na vyrovnání různých přírůstků výroby, ať plánovaných nebo neplánovaných.

Postupný vývoj výroby se nevyhnul ani výrobě tyčinek. Tehdejší situace na celostátním trhu v tomto sortimentu, tj. trvanlivých pochutin typu tyčinek a různých krekrů nám velmi nahrával. Poptávka po tomto zboží nebyla plně pokryta, a tak nám byla dána možnost plného rozšíření. Tyčinky se dodávaly nejen v našem kraji, ale i v celé republice i na Slovensku. Dokonce se vyvážely také do Maďarska.

Tyčinky Stick – dle našeho názvu Club, se začaly vyrábět na našich strojích, které byly vyrobeny podnikovou vývojovou dílnou v Krnově. Po zkušebním provozu první pece (je to v podstatě celý stroj, který obsahuje v komplexu podávací, tvarovací, sázecí, pečící a chladící zařízení, včetně lišty k přípravě balení) byla linka spuštěna začátkem sedmdesátého roku. Začali jsme s měsíční výrobou 9 tun. Postupem roků došlo k postavení dalších pecí. Celkem byly uvedeny do provozu čtyři pece – linky.

Na snímku níže vidíme v činnosti balení na těchto strojích. Není mechanizované ani automatizované, což je rezerva do dalších let a jak dále uvidíme, je náležitě využitá.

Po zdokonalení (jak technickém, tak i organizačně-technologickém) výroba Club tyčinek narůstá k měsíčnímu výkonu až 35 tun. Přesto, že jsme vyráběli ročně až 350 tun, požadavky odbytu jsme nepokrývali. K tomu všemu je třeba dodat, že jsme nebyli jediní výrobci v republice. I další podniky se podobnou výrobou zabývaly, např. v Brně, ve Zlíně nebo v Plzni. Naše výrobky jsou dodávané jako výběrové do prodejen „Darka“ na kompletaci dárkových balíčků. Celková situace v kapacitě jak pekárenské (výrobky denního odbytu), tak i ve výrobě trvanlivých výrobků, směřovala na základě vývoje let 1970-1980 k tomu, aby došlo k jejímu celkovému rozšíření. Na základě toho dochází k přestavbě celého objektu. Procesy byly vyvolány vývojem, který bylo nutno řešit tak, jak popíšeme v našem příštím pojednání o historii krnovské pekárny ASPEC.